na Blog.cz

Romanci pro křídlovku jsem si vybrala pragmaticky - volba mezi ní a Nezvalovým Edisonem (a já nejsem vášnivý fanoušek surrealismu) se zdála být jasná. O to více mě potom celé dílo překvapilo. Romance je jedno z těch děl, které mi takříkajíc "přerostlo přes hlavu". Jakožto čtenář prózy jsem už po několika prvních stránkách jasně věděla, že s Romancí budu na ostří nože. Natolik jsem se soustředila na značně složitě komponovaný děj, že veškerá krása autorova jazyka, která se naplno projevila v lyrických pasážích díla, mě tak zcela minula. Škoda, jelikož jindy je lyričnost textu jeden z hlavních důvodů, proč (ojediněle) sáhnu po poezii. Tak se pro mne četba Křídlovky stala čtenářským martyriem a do čtení jsem se musela nutit. Po přečtení jiných rozborů jsem se v básni sice začala orientovat, nicméně radost z "vlastního" dohledání skrytých motivů v básni jsem tak ztratila. Dělat tedy jakékoliv hodnotící závěry mi přijde přehnané. Rozhodně je to dílo, které překvapí i zkušeného čtenáře. Dílo, které svou složitou výstavbou odradí nejednoho nadšence pro poezii. Možná příště, momentálně nemám na Romanci pro křídlovku ještě dostatečně vycvičené básnické oko.