na Blog.cz

Po nepříliš pozitivní zkušenosti s Kafkovým Zámkem jsem se do četby této knihy příliš nehrnula. Obávala jsem se, že se znovu ocitnu in medias res, ze kterého už se až do konce knihy nevymotám. Mile mě proto překvapil i děj s pointou, který mi u Zámku velmi chyběl. Teď vím, proč se toto dílo doporučuje čtenářům středních škol a gymnázií. Z autorovy nejznámější tvorby je asi nejschůdnější, čitelná a relativně snadno pochopitelná. Přesto bych se však (pokud bych Proměnu přečetla bez jakéhokoliv vodítka) asi nad touto povídkou dlouho pozastavovala a marně hledala její smysl. Není lehké do ní proniknout, a i já, ačkoliv to dělám jen nerada, doporučuji všem si nejdřív přečíst různé výklady této povídky, než se do ní s nadšením (a následným zklamáním) pustit. Přestože jich existují stovky a ani literární teoretici dodnes nejsou zajedno, se s takovouto ( i když chabou) výbavou Proměna čte mnohem lépe a čtenář má tak možnost nahlédnout i do zákulisí povídky - do duše jejího autora, který rozhodně neoplýval životním optimismem. Celá povídka je "pošmourná". Už od začátku, kdy se nebohý Řehoř snaží téměř neúspěšně svalit z postele, na nás dýchne nepřátelská, dusivá atmosféra Kafkových povídek. Rozhodně to není oddechové čtení nebo čtení na nedělní večery. Je to dílo těžce stravitelné, které v každém něco zanechá… V některých možná jen neveřícný výraz v obličeji a trochu pozvednuté obočí. Ale pro všechny zájemce o Kafkovu tvorbu je toto asi nejlepší kniha, jak do tvorby tohoto nesmírně komplikovaného autora proniknout. A koneckonců přesvědčila i mě, přestože jsem se po přečtení Zámku dušovala, že na Kafku příštích dvacet let nesáhnu.